Dvě krátká podobenství, která pro mě mají osobní význam. Nebudu ho vysvětlovat, tak si v tom každý může nalézt vlastní smysl. První podobenství je zaměřeno spíše na samotné truhly, zatímco to druhé spíše popisuje zásahy klenotníka. Co představují truhly a truhlář a co představuje zlato, diamant a klenotník, nechť doplní Vaše vlastní pocity.
Byla jedna velká truhla. Byla hodně otlučená, ale protože byla z masivního dubu a okovaná, tak to nebylo příliš znát. Byla otlučená, protože ji mnoho lidí zkoušelo otevřít, ale truhla se bránila. Bála se totiž, aby někdo nezjistil, že je prázdná. Že nemá, co by nabídla. Z vlastního sobectví se proto uzavřela, aby nikdo nezjistil, co ukrývá. Sama se tak připravila o bohatství, které jí ostatní mohli poskytnout a které by ona mohla chránit. Jelikož zůstávala dlouho uzavřená, její panty a zámky pomalu rezivěly. Nakonec už ani nevěděla, že si takovým jednáním sama ubližuje. Navíc ani pro ostatní nebyla užitečná, protože pouze zabírala místo, které mohlo být lépe využito. Ale truhla zůstávala dále zavřená a tak ani pořádně nevnímala okolí.
Jednoho dne se objevila truhlička menší. Určitě musela být krásně zdobená a zrak z ní musel přecházet. Nyní ale taková nebyla, zůstal pouze náznak odlesku dřívější krásy. Lidé s ní zacházeli neopatrně a truhličku odřeli a ošoupali. Byla z toho všeho smutná a zapomněla, jaké bohatství v sobě skrývá. Přestala ho ostatním nabízet a začala tak sama chřadnout. Brzy zjistila, že na novém místě není nikdo, kdo by jí mohl znovu ublížit. Poblíž byla pouze jiná velká truhla, ale ta vypadala mrtvá, bez života. Truhlička se proto odvážila občas pootevřít a díky tomu se po místnosti rozšířilo zlatavé světlo. Odráželo se od pokladu, který dlouho obezřetně ukrývala, protože se bála, aby ji o něj nikdo nepřipravil.
Odlesk pronikl až k velké truhle a ta se probrala z hlubokého nevědomí. Všimla si menší truhličky a viděla, že zlaté světlo přichází od ní. Protože byla dlouho uzavřená a byla příliš sobecká, zatoužila po stejném pokladu, ale stále se nechtěla otevřít.
Menší truhlička uviděla, že se velká truhla vzbudila. Pochopila, že od velké truhly jí nic nehrozí. Možná ji i začalo zajímat, co velká truhla ukrývá. Proto se rozhodla pootevřít ještě o kousek a odkrýt větší část svého bohatství a své vnitřní krásy.
Velká truhla si pomalu začala uvědomovat, že tu není pouze pro své vlastní bohatství, ale že se musí nejprve otevřít ostatním. To proto, aby jí mohli něco předat a aby to ona mohla chránit a tak jim posloužit. A když se konečně rozhodla otevřít, zjistila, že to nejde. Její zámky byly příliš zrezivělé. Upřímně zatoužila po pomoci a rozhodla se dále nebránit.
Potom přišel laskavý truhlář. Našel velkou truhlu a bylo mu líto, že leží nevyužitá. Namazal její zámky a panty olejem a ty konečně povolily. Truhla se svěřila do jeho rukou a nechala nadzvednout své víko. Truhlář se zaradoval, že truhla nabízí své nitro, aby jej mohl využít podle své vůle. A truhlář se otočil k menší truhličce. Ta viděla, co truhlář provedl s velkou truhlou a přestala se také bát plně se svěřit do jeho rukou. Truhlář opatrně přenesl menší truhličku a celou ji vložil do otevřené velké truhly. Zapadla přesně na místo a truhlář byl se svým dílem spokojen. Zanechal obě truhly, aby se o sebe postaraly samy, ale slíbil jim, že on je také nikdy neopustí a vždy bude s nimi.
Obě truhly tak znovu nalezly svůj život. Velká truhla byla spokojená, protože měla bohatství, které jí bylo svěřeno a o které mohla pečovat. Malá truhlička už se také nebála otvírat, protože pochopila, že velká truhla ji ochrání. S truhlářovou pomocí tak obě truhly splynuly dohromady. Spolu měly velkou sílu, ale také ukrývaly nádhernou a jemnou krásu vnitřního bohatství. A obě truhly věděly, že laskavý truhlář je jim neustále nablízku se svou pomocnou rukou.
Na polici ležel nezpracovaný kus kovové rudy. Ruda byla plná nečistot a neforemná. Toužila se stát jedním z mnoha šperků, které viděla vznikat okolo sebe. Chtěla být také krásná a lesklá. Ale musela vyčkávat, protože klenotník s ní měl jiné úmysly. A ruda čekala.
Jednoho dne se na polici poblíž objevil kus nevybroušeného diamantu. Ten uvnitř jiskřil a i přes svůj matný a nerovný povrch vypadal nádherně. Ale také čekal, až s ním klenotník naloží podle své vůle.
Klenotník se konečně dostal k rudě a nechal ji přetavit a vyčistit. Ruda se proměnila v kus zlaté hroudy. Tím získala nádhernou barvu a cítila se mnohem lépe, ale stále zůstávala neforemná. Poté klenotník vzal i diamant a štípáním a řezáním z něj vytvořil kámen budoucího tvaru. Lesk diamantu tak stále zůstával skryt, ale na povrchu získal na kráse.
Zlato i diamant si všimli jeden druhého a pochopili, že klenotník s nimi má své velké plány. Klenotník se znovu ujal zlata. Spolu s dalšími kovy jej rozpustil a vlil do připravené formy. Poté jej zchladil a jako matný a hrubý prsten jej opět odložil na polici. Prsten teď měl svou formu, ale stále se neleskl jako šperky, které znal.
Klenotník znovu vzal nerovný diamantový kámen a začal jej zbrušovat do konečného tvaru. Na polici se poté vrátil kulatý diamant, ale jeho povrch zůstal stále nevybroušený do lesku. Také toužil být krásný jako brilianty, které dříve potkal.
Prsten se opět dostal klenotníkovi do ruky. Ten jej vybrousil a vyleštil do nádherného lesku. Prsten odrážel zlaté světlo a byl konečně spokojený s tím, jak vypadá. Přesto věděl, že mu k dokonalosti stále něco schází. Častěji a častěji si všímal diamantu, který se také měnil a uvěřil, že klenotník je chce mít oba pohromadě.
Klenotník převzal diamant a pečlivě vybrousil jeho povrch v nádherné třpytivé plošky. Diamant se tak svou krásou vyrovnal ostatním briliantům. Ale stejně jako prsten věděl, že sám nebude dokonalý. A také pokukoval po prstenu a stejně tak uvěřil, že se má stát jeho součástí.
Nakonec klenotník vzal lesklý prsten a osadil do něj třpytivý briliant. Prsten s briliantem vytvořili nádherný zářivý šperk. Nejprve se každý sám musel proměnit, aby byl připraven pro toho druhého. Poté mohli splynout v jeden klenot. To vše se jim zdařilo, protože se nechali zpracovat klenotníkovýma jemnýma a pečlivýma rukama. A věděli, že klenotník jim neustále zůstane nablízku, aby o ně pečoval a udržoval jejich lesk.